Výfuky

Předesílám, že stavím modely 1/72 a jsem vitrínkář, takže hledám postupy, kterými se dá snadno dosáhnout slušného výsledku. Mé pravidlo je, že víc než dvě barvy nátěrových hmot (počítaje v to lak) na sobě je plýtvání časem (toho mám v současné době nejmíň). Upřímně obdivuju ty, kteří po několika vrstvách základovek, preshadingů a barev nanesou ještě několik filtrů, washů, drybrushů a pigmentů a vše ještě prokládají různými laky. To není moje cesta.

Technika

Na obrázku jsou trubky výfuků k tanku Matilda od Airfixu. Poprvé jsem tu zkoušel patinování pastely. Použil jsem odstín oranžový, rezavě hnědý a černý (pastely jsem koupil jednotlivě v prodejně uměleckých potřeb). Pastel jsem nastrouhal na jemném smirkovém papíru (hrubosti asi 600) a poté je tupoval nasucho vatičkou na uši (metoda notoricky známá, x krát popsaná) metodou ťuksem ťuktam. Hlavní je, aby povrh nebyl jednolitý. Podklad pro tupování tvoří nátěr starou syntetickou Agamou odstínu bronz, která po zaschnutí vytváří krásně hrubý povrch (nevhodný na cokoli jinéh, než jako podklad na zrezivělé výfuky), na který nastrouhané pastely chytají jedna báseň a hrubý povrch vypadá jako opravdu opotřebovaný kus železa.

Otázka je, jestli roury mohly ve skutečnosti takto zreznout. Já myslím, že ano - vyžíhané železo snadno oxiduje, v poušti (kde se Matilda pohybovala) bývají v noci velká chladna a pokud je oblast blízko u pobřeží, často se tu k ránu sráží vlhkost, neobvyklé prý nejsou ani mlhy. To vše podporuje oxidaci. A vzhledem k tomu, že tank bude spočívat v mé vitrínce, tak si s tím hlavu nelámu. Zůstane to tak, prostě proto, že se mi ten silně rezavý povrch prostě líbí.

Na obrázku jsou obě roury - jedna před a druhá po aplikaci kříd. Nanesení kříd trvalo pár minut bylo opravdu snadné. Sám jsem byl překvapen, jak snadno to šlo a jak dobře to vypadá.

Letecká technika

Na obrázku jsou výfuky Ki-61 Hien. Na nich jsem nechtěl znázornit tak silné opotřebení, jako u tanku, ale spíše běžné zašpinění a vyžíhání kovu vysokou teplotou výfukových spalin. Postupoval jsem podobně jako u předchozího modelu - nejdřív nátěr metalízou (tentokrát je to směs bronz a gunmetal). Potom jsem opět aplikoval křídy - trochu oranžové (opravdu jen jemně) jsem aplikoval tenkým štětcem, který se dostal i ke kořenům výfuků. Na konce výfuků jsem nanesl černou - pracoval jsem vatičkami na uši - ty jsou poměrně tlusté, takže se křída dostane jen na vystupující konce. Výsledek mě opět uspokojil - prosvítající metalíza dává výfukům kovový lesk, křídy dojem zašpinění a opotřebení. Patina trvala ještě kratší dobu, než u výfukových rour Matildy.

Zpět na index | homepage